Týnin blog

 Říkáte si, co ze mě vypadne? Uklidním Vás, není to další dítě, těch máme již plný počet. Opravdu. Přesto je to nový člen rodiny, přírůstek, který jsem sledovala od počátku. Nejprv jeho maminku, potom narození a sourozence a před týdnem jsme se konečně dočkali. Jmenuji se Aurélie Pojizerský uragán. Dělám čest svému přídomku, trochu uragán opravdu jsem :-D Až trochu vyrostu, bude ze mě westík, tedy West highland white teriér. Jsou mi 3 měsíce, nicméně panička mě sledovala od miminka, má schovanou i fotku z ultrazvuku, kterou jí poslala paní chovatelka. Jak se k nám Aura dostala? To je Vám příběh... Sen mít po úmrtí Artiny dalšího psa, nešlo realizovat dřív, než za 6 let od doby, co tu není. Po psovi jsem toužila vždycky, ale exmanžel nesnášel zvířata. Potom to nešlo, děti byly malé. touha sílila, protože kdo jednou psa měl, cítí se bez něj neúplný, osamělý. Vloni jsem tenhle nápad nenápadně vnukla dětem a ty začaly přemlouvat tatínka. Ten jim splní, co jim na očích vidí, takže se ne...

 Zastavení sedmé - poslední. Dovolená nám pomalu končí. Přesunujeme se na poslední místo, do Nových mlýnů, do části Přítluky. Na poměrně rozlehlé zahradě nás čeká karavan s předstanem, elektřinou a základní výbavou, kterou je kromě nádobí a příborů rychlovarná konvice a indukční ploténka. Jako dárek na přivítanou dostáváme láhev bíleho vína. Na zahradě nejsme sami, vlastně je to takový  minikemp soukromého majitele. Je tu dohromady místo pro sedm rodin. Jeden karavan tu stojí, pro další tři je tu místo a k tomu pro 3 stany. Sousedy máme fajn. Je tu bazén, který má skoro ledovou vodu, nicméně v těch vedrech to dětem i tak naprosto stačí. Je zde splachovací WC a dvě sprchy. Ty jsou ovšem solární, což znamená, že v jedné se můžete sice umýt teplou vodou, ale v plavkách, protože je umístěna venku na slunci a je bez zástěny. Ve druhé se naopak můžete skrýt, ale teplá voda stačí asi tak pro jednoho a půl člověka :-D Takže jsem si myla hlavu ve studené, ale děti jsem stihla umýt nará...

 Předposlední, šestá zastávka. Brno a okolí. Při plánování jsem se s ubytováním v penzionu, nebo prakticky kdekoliv, vůbec nechytala. Když jsem našla slušnou cenu, poslali mi, že je obsazeno a na dvě noci 8 tisíc přišlo fakt dost i mně. Nabídka pana Ivana byl tedy skoro zázrak, po kterém jsem skočila ihned. K ubytování jsem dostala emailem podrobné pokyny pro cestu i výčet toho, co na místě najdeme. Díky tomu, že jsme na sebe měli i telefon, nás pan Ivan vyzvedl na místě, kam jsme trefili a dále jsme jej následovali autem. Cesta byla víc než dobrodružná, jeli jsme místy, které zcela jistě nebyly určeny pro osobní auta, tím míň pro to naše, které můj muž miluje nadevše a nesnese milimetrový škrábanec. Jeli jsme snad i pomaleji než krokem, já jsem se půlku cesty bála, že někam spadneme a v autě bylo hrobové ticho (ony i naše děti ví, kdy mají zmlknout). Odměnou nám byla dvě zastavení po cestě. Jedno na rozhledně Akátový vrch, ze které je úžasný výhled na Brno, Pálavu a celkem daleké ...