Týnin blog

 Předposlední, šestá zastávka. Brno a okolí. Při plánování jsem se s ubytováním v penzionu, nebo prakticky kdekoliv, vůbec nechytala. Když jsem našla slušnou cenu, poslali mi, že je obsazeno a na dvě noci 8 tisíc přišlo fakt dost i mně. Nabídka pana Ivana byl tedy skoro zázrak, po kterém jsem skočila ihned. K ubytování jsem dostala emailem podrobné pokyny pro cestu i výčet toho, co na místě najdeme. Díky tomu, že jsme na sebe měli i telefon, nás pan Ivan vyzvedl na místě, kam jsme trefili a dále jsme jej následovali autem. Cesta byla víc než dobrodružná, jeli jsme místy, které zcela jistě nebyly určeny pro osobní auta, tím míň pro to naše, které můj muž miluje nadevše a nesnese milimetrový škrábanec. Jeli jsme snad i pomaleji než krokem, já jsem se půlku cesty bála, že někam spadneme a v autě bylo hrobové ticho (ony i naše děti ví, kdy mají zmlknout). Odměnou nám byla dvě zastavení po cestě. Jedno na rozhledně Akátový vrch, ze které je úžasný výhled na Brno, Pálavu a celkem daleké okol

 Zastavení páté, Litomyšl. Dohodnuté bydlení bylo v Hamzově léčebně. Košumberk - Luže. Levné, ale dva pokoje blízko sebe. V emailu jsme se dohodli, že stravu vyřešíme na místě. Hahaha. Místo jsme tentokrát našli hravě - mělo kompletní adresu a nešlo se splést. Míjeli jsme moc pěkný kostel v Košumberku. Stojí na kopci a "září" do dáli. Šla jsem vyřídit ubytování na vrátnici. Paní byla milá, pustila nás o půl hodiny dřív než mohla. Slíbila jsem, že to neřeknu, takže neříkám, pššt. Nicméně potom nastala horká chvilka. Pokoje nebyly proti sobě, nýbrž vedle sebe, ale ob pokoj, takže mě jímala hrůza, že tam děti nechám samotné. Ono to nešlo lépe rozdělit, měli jsme třílůžák a dvoulůžák... Další rána pod pás byla, že pan vedoucí (jsem se mimojiné dozvěděla, že je blbej...) slíbil jídlo na místě, ale to se objednává minimálně dva dny předem. To jsem se zlehka zapotácela. Naštěstí paní duchapřítomně zareagovala, že jsou sice ubytovna socialistická (rozumějte, strohé vybavení, opravy v