Litomyšl

 Zastavení páté, Litomyšl.

Dohodnuté bydlení bylo v Hamzově léčebně. Košumberk - Luže. Levné, ale dva pokoje blízko sebe. V emailu jsme se dohodli, že stravu vyřešíme na místě.

Hahaha.

Místo jsme tentokrát našli hravě - mělo kompletní adresu a nešlo se splést.

Míjeli jsme moc pěkný kostel v Košumberku. Stojí na kopci a "září" do dáli.

Šla jsem vyřídit ubytování na vrátnici. Paní byla milá, pustila nás o půl hodiny dřív než mohla. Slíbila jsem, že to neřeknu, takže neříkám, pššt. Nicméně potom nastala horká chvilka. Pokoje nebyly proti sobě, nýbrž vedle sebe, ale ob pokoj, takže mě jímala hrůza, že tam děti nechám samotné. Ono to nešlo lépe rozdělit, měli jsme třílůžák a dvoulůžák... Další rána pod pás byla, že pan vedoucí (jsem se mimojiné dozvěděla, že je blbej...) slíbil jídlo na místě, ale to se objednává minimálně dva dny předem. To jsem se zlehka zapotácela. Naštěstí paní duchapřítomně zareagovala, že jsou sice ubytovna socialistická (rozumějte, strohé vybavení, opravy v minulém tisíciletí...) ale zato plně vybavená. Ufff.

Jediný obchod měl zaplaťbůh otevřeno (ona byla jaksi sobota, to mi vůbec nedošlo) a tak jsem se za hodinku vracela s nákupem na večeři, snídani i oběd.

Taková vsuvka. Nacházeli jsme se asi 150km od domova a já na liduprázdné ulici potkala starší ženu se dvěma dětmi. Jak jsem se blížila, přišlo mi, že jí odněkud znám. Nicméně v duchu jsem si vynadala, že to není možné, že už vidím nesmysly a známé všude. Do chvíle, než jsem míjela děti a uvědomila si, že jsou to dvojčata. Dvojčata mojí spolužačky... Jako neváhala jsem a napsala jí přes facebook zprávu. A ono jo. Jako fakt to byly její děti s její mamkou (a tu já znám) a prý, že tam každý rok jezdí do lázní...Minuly jsme se o jeden den, my v pondělí odjížděli, ona v úterý jela za dětmi :-)

Takže jídlo.

Na ubytovně se nám líbilo. Vůbec nebyla zaostalá. Sice měla obří místnosti a vysokánské stropy, ale ve společné kuchyňce byl třeba mnohem lepší sporák než mám doma. Indukční. Koupelna s vanou, dvojí wc na patře, zvlášť pro dámy  a pány. Koupelny samozřejmě také dvě samostatné. V lince nádobí včetně hrnců, prkének, ostrých nožů, příborů, skleničky...Nechybělo nic.

Lednička k použití. Konvice na kávu. Super!

I s pokoji jsme se nakonec poprali. Kdyby měli přistýlky, bohatě jsme si vystačili s jedním, byl obrovský.

V třílůžkovém jsme přesunuli dvě jednolůžka k sobě a tam jsem spala já s Bětunkou, aby nespadla. Na třetím lůžku spal Honza. Kluky jsme šoupli do dvoulůžáku, jenže Vojta Daniela strašil, takže jsme ho tam nechali samotného a Dana na matraci přesunuli k nám. Moc radost jsem z toho neměla, ale nakonec to bylo fajn.

Na výlet jsme jeli do Nových Hradů, kde se nám moc líbilo. Byly tam krásně udržované zahrady, fontánky, jezírka a v blízkosti obora s jeleny. 

Dál jsme pokračovali do Litomyšle přímo. Původně Vojta nebyl nadšený, ale nakonec i jemu se líbilo v muzeu domečků, panenek a hraček. Bětunka se snad poprvé projevila jako holčička (ona si holt odmala hraje s bráchy s bagry a auty) a obdivovala panenky, že jsou kááásnééé :-) A Daník? Tak ten je naopak trochu holka, takže byl nadšený. Honza to přetrpěl a já nevěděla, co dřív fotit. Přestože to bylo místo malé, bylo nabité vším, co si holka přeje mít a obdivovat. Posuďte sami...

Protože jsme byli v Litomyšli, nešlo nenavštívit zámek. ale do toho jsem děti nenutila, tam jsem si jenom šla udělat fotky. Ani já osobně nepotřebuju interiéry a dějiny (třeba k tomu taky ještě dozraju).

Místo oběda měli děti zákusek v cukrárně. Svět se nezboří, no ne?

A obdivovali jsme zajímavě řešené lavičky, nejlepší byla hrací lavička s vestavěnými hracími prvky. Samozřejmě také náměstí.

Druhý den jsme navštívili ještě jednu záchrannou stanici. Byla to náhoda. Původní plán byl trochu jiný, ale často jsme improvizovali a brali, co je.

Takže záchranná stanice Pasíčka. Lišku měli, ale ne ochočenou, zato zase měli rysa. A šílené veverky. Ty potvory běhaly tak rychle, že snad jediná fotka není čistá. 

 A moc hezké hřišťátko :-)

Další kus cesty za námi. Danečkovi se hojí kousance od komárů, zato Betynce se jeden začíná zvětšovat, protože si do něj asi škrábla (to je to impetigo, o kterém v tuhle chvíli nemáme tušení a považujeme to za komplikaci po kousnutí). Tenhle úsek cesty byl navzdory počátečním komplikacím moc prima. Ubytovna se ukázala jako super klidné místo, kam bychom s klidem jeli bydlet znovu. Měla všechno a hlavně komfort uspat děti a jít si v klidu vypít kávu.

Nasedáme do auta a míříme vstříc opravdovému dobrodružství. Čeká nás Brno.