Domácí péče

 Možná víte, že jsem zdravotní sestra. Vzhledem k věku taková ta nefalšovaná, všeobecná (byly jsme poslední ročník všeobecných sester, potom se obor přejmenoval a změnily se i vystudované roky a mnoho dalšího). Kdo to o mně nevěděl, ví to teď :-D

Cesta zpátky k oboru byla klikatá. Já jsem totiž nastoupila do práce hned po maturitě, přestože všichni byli v šoku, jelikož automaticky počítali s tím, že půjdu na VŠ. No nešla jsem. Ne hned. A když jsem šla, studovala jsem ČJ. A nedostudovala... seznámení s budoucím manželem, dítě. Po mateřské zkouška navrácení se do nemocnice. Z přijímacího pohovoru jsem šla a brečela. Nad nabízeným platem, nad nemožností zkráceného úvazku v podobě, která lze skloubit s tříletým dítětem a manželem kamioňákem, zbavená iluzí. Takže obchod. Nejprve pult, poté brigádně kasa. Jsem kromě jiného ukecaná osoba, která miluje lidi. Jsem ten typ, který při markování zboží stihne z člověka vytáhnout i velikost bot a podprsenky :-D (prosím Vás, je to vtip, kdyby to někdo nepoznal). Někde mezitím se konal rozvod, seznámení s otcem mých mladších dětí a dloooouhá rodičovská dovolená. Nejsem ovšem holka líná a jestli něco nesnáším, je to závislot na někom. Takže i s dětmi vždy byla brigáda v obchodě. Buďto kasa, nebo knihy. To mě bavilo. Moc. Do knih bych byla i nastoupila, jenže mi nabízeli Prahu a s výpočtem pohonných hmot mi to nedávalo smysl. (s holkama z knih se vídáme doteď a dodnes mě zvou na povánoční večírek). Před druhým dítětem jsem zakotvila v kiosku ve Škodovce, kam jsem se chtěla i vrátit. No nedalo se. Vstříc mi nikdo nevyšel, doma 3 děti, to se s třísměnným provozem obou rodičů skloubit prostě nedá. Takže  kavárna. Při této práci mi kamarádka dohodila brigádu a to mi změnilo všechno. Oklikou jsem se dostala zpátky k domácí péči, kterou jsem po maturitě asi 3/4 roku s láskou dělala.

Nakonec jsem nastoupila oficiálně, protože zrovna sháněli sestru. Doma se to vůbec nelíbilo. Byla jsem často pryč, nemám "píchačky" a dost věcí jsem nestíhala. (ono kde není pomoc ze strany partnera, stíhá se blbě, jako fakt jo).

No vlastně asi i moje milovaná práce byla jedním z důvodů, proč to skoro druhý rok táhnu sama. Rozhodně to ovšem nebyl důvod hlavní. 

Co je domácí péče?

Je to zdravotnická služba, hrazená ze zdravotního pojištění (při splnění určitých podmínek), která je vykonávána u klienta doma. Laicky? Cokoliv zdravotního potřebujete, předepíše to lékař a Vy u toho chcete být doma, my tam přijedeme a péči zajistíme. Odběry krve, převazy, injekce, inzuliny, podání léků,rehabilitace, paliativní péče. Je  spoustu věcí, které po nás občas rodiny chtějí, které pod naši náplň práce nespadají. Je to zejména hygiena a podání jídla. Nemáme ovšem problém někomu ohřát oběd, pokud to je připravené na talíři a dotyčný jen neumí ovládat mikrovlnku. Nejsme hyeny. Na co ale nemáme prostor, je krmit, nebo čekat, až se daný člověk nají. Denně máme několik klientů na různých místech okresu. Hodně času trávíme v autech, jinak se ta práce dělat samozřejmě nedá. Dokud jsem se do domácí péče nevrátila, netušila jsem, jak moc mi taková práce chybí a jak mě naplňuje. Konečně si přijdu potřebná, mí klienti se na mě těší a já se těším na ně. Většinou. Zase nejsem sluníčková 24/7, ale hodně se snažím, aby to na mě nebylo znát.