Brno

 Předposlední, šestá zastávka. Brno a okolí.

Při plánování jsem se s ubytováním v penzionu, nebo prakticky kdekoliv, vůbec nechytala. Když jsem našla slušnou cenu, poslali mi, že je obsazeno a na dvě noci 8 tisíc přišlo fakt dost i mně.

Nabídka pana Ivana byl tedy skoro zázrak, po kterém jsem skočila ihned. K ubytování jsem dostala emailem podrobné pokyny pro cestu i výčet toho, co na místě najdeme.

Díky tomu, že jsme na sebe měli i telefon, nás pan Ivan vyzvedl na místě, kam jsme trefili a dále jsme jej následovali autem.

Cesta byla víc než dobrodružná, jeli jsme místy, které zcela jistě nebyly určeny pro osobní auta, tím míň pro to naše, které můj muž miluje nadevše a nesnese milimetrový škrábanec. Jeli jsme snad i pomaleji než krokem, já jsem se půlku cesty bála, že někam spadneme a v autě bylo hrobové ticho (ony i naše děti ví, kdy mají zmlknout). Odměnou nám byla dvě zastavení po cestě. Jedno na rozhledně Akátový vrch, ze které je úžasný výhled na Brno, Pálavu a celkem daleké okolí a druhé u již nepoužívaného vodojemu (tady doufám, že si to pamatuju dobře)

S rozhlednou jsem měla teda trochu problém. Byla krásná, pan Ivan tvrdil, že stabilní. Hahaha. Jako já se totiž bojím výšek, ale zvláštně. Dokážu vystoupat po bytelném zařízení a užít si výhled. Jenomže tahle rozhledna se kývala. Jako fakt! Posledních pár metrů jsem se zařekla, že dál nejdu. Nakonec jsem se teda nechala ukecat. A nelituju. Mimochodem, pan Ivan je člověk sečtělý a má výbornou paměť. Snažila jsem se z jeho výkladu zapamatovat co nejvíc, protože to bylo opravdu zajímavé.

Bylo hrozné vedro, takže jsme pokračovali do Židlochovic na pozemek, kde jsme strávili dvě noci.

Chatička vypadala docela hezky. Uvnitř bylo vidět, že se nepoužívá, ale na přespání stačila. Koneckonců zhruba jsme věděli, do čeho jdeme. Spací prostor bylo třeba ještě trochu upravit, neboť slabounké matrace jsou na přespání dostačující, ne však, pokud leží na betonu. Bála jsem se, abychom odspodu neprochladli, ale našla jsem ještě další dvě matrace a s dovolením je použila. Na to přišly karimatky a naše spacáky a ležení bylo hotové. 

Na vaření jsme měli dvouplotýnkový vařič a nějaké nádobí navíc nám tam nechal pan Ivan. Vodu jsme si nosili v kanystrech od domu jeho vnuka, který byl kousek nad chatou. Byl tam přístupný venkovní kohoutek.

Chatička se nachází v meruňkovém sadu, takže tam byl i stín. Večerní sezení venku bylo skvělé. Komáři se kupodivu nekonali. Suché WC nám nevadí, bylo čisté a bez pavouků. Absence tekoucí vody byla náročná, lhát nebudu, ale zvládnout se to dalo. Děti se koupaly před chatičkou v lavoru, my jsme to přežili bez koupání a bez úhony :-D

První večer jsme na přivítanou dostali bílé víno, které jsme vypili s milou návštěvou pana Ivana a jeho paní. Foto mám, ale bez dovolení vkládat nebudu. Bylo to moc fajn. A za sebe musím říct, že to bylo snad první víno, které mi chutnalo (miluju totiž vína sladká, ale skutečně sladká, vše mi jinak přijde trpké).

Se svolením pana Ivana. Foto nás a manželů Fenzových

Ráno, spíš dopoledne jsme se vydali na místní koupaliště. Vyblbli jsme se v dětském brouzdališti všichni (bylo totiž nejteplejší :-D). Měli jsme zmrzlinu, bramboráčky, párky v rohlíku, no prostě každý na co měl chuť. Betynky vyrážka se zhoršila, mazala jsem vším možným, co jsme s sebou měli po ruce.

Druhý den jsme navštívili přímo centrum Brna, kde se nachází science centrum VIDA! To chtěl vidět Vojta, který si to taky náležitě užil, ale i mladší děti si našly zábavu a zajímavé to bylo i pro dospělé. Jsou tam různé pokusy, co můžete vyzkoušet.

Vojta zkusil cosi jako trenažer pro piloty (to jsou ty obruče, jak v nich sedí, potom se to roztočí všemi směry). Děti nejvíc zaujala voda a tobogán (Bětka se bála). Celkově to bylo moc fajn a v bufetu dobře vaří za přijatelné ceny :-)

Výzdoba v bufetu. Origami. Liška, zajíc, ptáci.

I tato zastávka končí. Ani tady se nestihlo to, co v plánu bylo, zato jsme opět měli aktivity navíc.

Brno jsem vlastně jako město viděla jenom já. To když jsem donutila Honzu vyhledat turistické centrum, protože z každého místa jsme vezli magnetky a pohledy a já bych to asi nepřežila. Navigace tentokrát selhala a zahnala nás do pěší zóny, takže jsme museli najít nějaké parkoviště a já šla pěšky. Z foťákem naštěstí.

Za mě je Brno kouzelné město, pokud víte, kde hledat. Honzova verze by se značně lišila, on musel řídit. Přítomnost tramvají, trolejbusů, uzavírek, rozkopání půlky města. To řidič nechce...Brno nenávidí. Já bych ho ráda navštívila sama ještě jednou. Projít si ho pěšky na známých místech. Ale to jsem nahlas nevyslovovala :-D

A perlička na závěr. Turistické centrum jsem našla asi po desetiminutové chůzi. A tam mi prozradili, že druhé je asi 50m od místa, kde parkujeme...I tohle jsem si nechala pro sebe. Nakonec jsem byla v obou, v každém měli něco jiného. A ta procházka? Ta prostě stála za to...

Čeká mě dopsat poslední "díl". Zastavení sedmé a poslední. Nové Mlýny. Těším se na Vás.