Nové Mlýny

 Zastavení sedmé - poslední.

Dovolená nám pomalu končí. Přesunujeme se na poslední místo, do Nových mlýnů, do části Přítluky. Na poměrně rozlehlé zahradě nás čeká karavan s předstanem, elektřinou a základní výbavou, kterou je kromě nádobí a příborů rychlovarná konvice a indukční ploténka. Jako dárek na přivítanou dostáváme láhev bíleho vína.

Na zahradě nejsme sami, vlastně je to takový  minikemp soukromého majitele. Je tu dohromady místo pro sedm rodin. Jeden karavan tu stojí, pro další tři je tu místo a k tomu pro 3 stany. Sousedy máme fajn. Je tu bazén, který má skoro ledovou vodu, nicméně v těch vedrech to dětem i tak naprosto stačí.

Je zde splachovací WC a dvě sprchy. Ty jsou ovšem solární, což znamená, že v jedné se můžete sice umýt teplou vodou, ale v plavkách, protože je umístěna venku na slunci a je bez zástěny. Ve druhé se naopak můžete skrýt, ale teplá voda stačí asi tak pro jednoho a půl člověka :-D Takže jsem si myla hlavu ve studené, ale děti jsem stihla umýt naráz ve vlažné :-D

Středu jsme strávili jen na zahradě, bohatě to stačilo, však jsme dorazili v pozdním odpoledni. Výhoda je možnost dát vedle karavanu stůl a židle a mít tam posezení do pozdních hodin. To nám nesmírně vyhovuje. 

Čtvrtek je takový den D. Velice se těším zrovna na tenhle den, protože máme objednanou prohlídku Macochy a krasových jeskyní. Nikdo z nás tam ještě nebyl (vzhledem ke vzdálenosti od nás, asi ani už znovu nebude).

V klidu posnídáme, venku je od rána horko, přesto balím všem do batohů ponožky, mikiny, dlouhé kalhoty, protože v jeskyních je 8 stupňů a prohlídka je hodinová. Do horka je naopak nezbytné zabalit pití v dostatečném množství a taky peníze samozřejmě. Nabíječku do auta (můj mobil už má odslouženo, bez nabíječky už nevydrží), nezapomenout mobil, ve kterém je navigace a můžeme vyrazit.

Na Macochu je to poměrně daleko, nicméně krajina kolem je krásná, děti se dívají na pohádku a my máme klid.

To jsem zapomněla zmínit. Vlastníme ve výbavě auta DVD přehrávač u stropu vzadu. Jsou k němu bezdrátová sluchátka a my jsme ho nikdy předtím nevyužili. A velkou chybu jsme udělali! Děťátka mlčí, zírají na obrazovku a člověk se může soustředit na řízení. Případně jim pusy zacpu svačinou, osvědčila se tři jablka na osminky, jsou jako kobylky...

Trochu mě překvapí, když se nás na parkovišti k Macoše ptají, zda máme v rezervaci lístky. My je teda máme, ale toho kdo ne, by tam snad ani nepustili. Takový zájem jsem nečekala, i když jsem měla. Macochu jsem z domova plánovala trochu na poslední chvíli a problém s místy teda byl.

Přes protesty některých dětí jdeme dolů k jeskyním pěšky. Pravda, cesta je trochu zrádná, můžeme být ale rádi, že je kolem aspoň zábradlí. Výhodu mají ti z nás, kteří obuli tenisky, což já a Vojta nejsme :-D

Dolů dorazíme celí, ale Danielovi se podaří projít bahnem. Vzhledem k tomu, že má sandále, má obalené nohy skoro po kotníky, od Honzy dostane vynadáno a následně je umytý studenou vodou z pítka. Boty jsou tím pádem promáčené, uschnout rozhodně nestihnou, protože máme čas akorát na rychlooběd ve stánku a už se oblékáme do teplého a jdeme. I tak přichází část naší rodiny poslední, v tu chvíli bych se k nim nejradši nehlásila. Daniel má v mokrých botách ponožky, takže se celou dobu třesu, že nastydne.

Prohlídka je ale uchvacující a ten zážitek už nám nikdo nevezme. Líbí se to i dětem, Daník projeví velkou dávku fantazie, na což jsem hrdá. V krápnících vidí figurky, krále, zvířátka...Ona je tak dělaná i prohlídka, že nám průvodce vypráví o názvech některých krápníků, které něco připomínají.

Pohled do propasti

Náš bezva průvodce na lodičkách, upovídaný, vtipný, super!

Venku z jeskyní svlékáme nadbytečné oblečení a vydáváme se na zpáteční cestu. Jezdí sem vláček, ale ten nevyužijeme, pouze na fotku. Co ale dětem splním, je cesta nahoru lanovkou. Je to kabinková, tam to zvládnu i já. Ač houpání těsně před vrškem se mi nelíbilo vůbec...

Z výletu do punkevních jeskyní jsme vytěžili maximum. Můj muž totiž na potkání říká, jak se mu tam líbilo a to když řekne on, je to nejvyšší pocta!

Já se rozhodně ještě chystám na Javoříčské jeskyně. Někdy. Protože ta nádhera se mi prostě líbí.

V pátek se v klidu nasnídáme, pobalíme se, uklidíme po sobě, rozloučíme se se sousedy a vydáváme se na cestu domů.

Vyprosím si poslední dvě zastávky, obě ve Velkých Pavlovicích. První je rozhledna Slunečná, která se mi moc a moc líbila na fotkách.

Druhá zastávka je u Opilých sklepů. Z rozhledny jsou vidět a zamilovala jsem se do nich na fotkách pana Přemka Čecha, možná jej pamatujete ze starého blogu.

Domečky se mi moc líbí, jsem ráda, že jsem měla možnost je vidět zblízka. Ono se v nich dá ubytovat, ale cena je na mě astronomická...tak třeba někdy příště.

Cestou domů jsem popravdě uražená, toužila jsem řídit, což mi bylo znemožněno. Ráda řídím dlouhé trasy a chtěla jsem to zkusit. Tak nic.

Každopádně domů přijíždíme tak, že se děti rychle nají a Vojta už je "přebalený" k otci, takže vzápětí odjíždí.

Nezbytná fotka jak to vypadá, když po 14 dnech vyklopíte špinavé prádlo :-D a prala jsem to fakt dlouho...

Tak. A to je konec mého "seriálu" dovolená po Čechách. Třeba někoho inspiruju. Nebo se aspoň můžete pokochat fotkami z různých míst :-)