Jak jsem chtěla mít doma čisto, aneb tepovač a já

 Včera jsme měli doma dětskou oslavu narozenin. Od rána jsem se snažila z našeho chaotického a dosti "zanešeného"  bytu (jako věcmi myslím) udělat líbivý domov. Pro představu to zahrnovalo zcela vyklidit podlahu v obýváku od "milionu" propriet k šití, půl milionu hraček, které mají být v dětském pokoji a pár dalších drobností. Zároveň bylo třeba udělat podobnou věc i v dětském pokoji, kde mají děti dojem, že pořádek je neslušné slovo.

Pro jistotu jsem napsala dvěma kamarádkám, zda devítileté děti řeší případný a nápadný bordel v cizím bytě. Jestli si toho jako caparti všimnou a budou doma vyprávět, v jakém chlívě spolužák žije. Bylo mi s klidem vysvětleno, že jestli k tomu z domova takové dítě není vedené, pak přehlídne cokoliv.

Tak ne. Nepřehlédne. Devítiletý chlapeček s tváří andílka a s velkým zájmem o všechno se mě slušně zeptal, zda ten gauč je takhle schválně, nebo má fleky...

Jsem holka pravdomluvná, nelhala jsem mu. To víš, je malinko flekatej, ona si na něm naše fenka občas olizuje tlapky a tak. Dozvěděla jsem se, že jeho maminka si domů půjčuje přístroj na čištění. HA! Zajímavá myšlenka, vlastně jsem si už tak dva roky dozadu chtěla pozvat firmu, jenže ona firma chce za jeden sedák 500-700kč. To bych se na to podívala! A taky že jo. Ve 23:00 jsem projela internet, abych po několika sekundách slavnostně zjistila, že máme nejen půjčovnu těhle strojů, ale rezervovat jde online, funguje 24/7 je levná a v neděli je volno. Rezervaci jsem sice dělala natřikrát, protože mě ten systém zaboha nechtěl pustit, ale bylo hotovo, zaplaceno předem a mohla jsem jít v klidu spát.

Ráno natěšená jsem nemohla dospat. 

První problém nastal ve chvíli, kdy jsem na celkem rozlehlém parkovišti přilehlého obchodního domu měla najít celkem nicotný box se zmíněným čistícím zázrakem. No nenašla jsem. V slušně hustém dešti se mi pěšky nechtělo hledat, tak jsem šla hledat informace na informace. Tam mě dobře 5 minut přehlížely 2 prodavačky jak velké širé rodné lány, aby mi potom milostivě a ne zcela pěkně jedna sdělila, že to teda jako není jejich majetek a je to někde na parkovišti...

Obohacena o cennou informaci jsem se teda jala objet to parkoviště autem a hle! V samém nejzažším rohu byl kýžený box. Dokonce vedle něj i volné parkovací místo. Heuréka!

Odemknout box pomocí PINu byla hračka. Naložit ho do po strop plného auta už teda šlo o chlup hůř, ale zdařilo se. Cesta domů trvá naštěstí 5 minut a byla jsem bez dětí, které v tu chvíli z nudy zabordelovávaly včera uklizený dětský pokoj...

Milej zázrak jsem dotáhla doprostřed obýváku a zapojila zástrčku. Tady se hodí taková malá, skoro nepodstatná vsuvka a to, že zásadně nečtu návody. Přece nejsem tele a dva čudlíky a hadici se dvěma nástavci zvládnu, že jo...

No, tak ne. Nezvládnu. Jako první jsem se vrhla s vervou na gauč. Hubice stříkala, kde mohla a furt, což jsem teda fakt nechtěla, nepotřebovala a nešlo mi to ničím vypnout. Zpocená až víte kde, s mokrým nejen gaučem, ale i okolními zdmi (neptejte se, jak se mi to povedlo, jsem ráda, že to není na stropě) jsem ten pekelnej stroj nějak vypnula a vrhla se v kuchyni na židle a lavici. Tam mi to šlo trochu líp, ale zdi mám vohozený taky...

Takže ok. Uvařila jsem si kafe a jala se teda hledat návod,. Jak jinak, než na jejich stránkách. Jako trvalo mi se na něj proklikat, ale dala jsem to!

Video s návodem mělo 15 minut. Co jako proboha bude 15 minut vysvětlovat na dvou čudlíkách?!

Mno nakonec to bylo poučný. Všechno blbě, všechno znovu... Ono se má nastříkat ta chemie a počkat 10 minut. Aha! Potom to vysávat i stříkat zároveň. Hmmm. Nakonec vysát "dosucha". Jo! Návod mi pomohl rozlišit ta dvě zákeřná tlačítka a při dodržení postupu mi to na zdi stříkalo už míň (ale to bylo už fakt rukama, ne strojem) ale hlavně jsem byla už pánem situace a věděla čím stříkat a kdy a hlavně jak to rychle zastavit.

Trochu mě teda vyděsil fakt, že ať se budu držet návodu jak chci, stejně ty plochy schnou 6-12 hodin. AHA! To mi předtím nikdo neřek!!! (jako už jsem stejně ten gauč měla mokrej, tak co, že)

Milej zázrak jsem si rezervovala na celejch 12 hodin a hodlala ho dosyta využít, takže seznámena s návodem jsem se pustila i do tepování koberců. Nejdřív v obýváku, potom v dětským pokoji. Ložnici jsem musela vynechat, neb někam jsem ty přebytečný věci z podlah dvou pokojů kvůli oslavě dát musela, že jo...

Pro zkrácení doby schnutí jsem v celém bytě zapnula naplno radiátory, v kuchyni se dočkal po 10 letech, ten já jinak vůbec nepoužívám. Taková perlička na závěr. Kapinku mi nedošlo, že když si "vyperu" všechny židle, gauč a koberce, nějak nemám na čem sedět... Ještěže s tím nejdou i matrace (popřípadě mi to nikdo neprozradil), protože jinak bychom neměli ani na čem spát, protože 12 hodin se přece musí využít...

(a trochu kecám, vynechala jsem židli k PC a taburetu, ale na tu jsem prostě jenom zapomněla a byla líná po vymytí stroje ho dávat znovu dohromady)

Tepovač versus já tedy napoprvé 1:0 pro něj, pro mrzáka, ale příště! Příště to bude lepší! (a hlavně si to půjčím v létě)