Kdo má právo na své záliby

 Jsem člověk, který v životě vystřídal mnoho koníčků. U některých jsem zjistila, že to není nic pro mě (těch bylo ovšem málo), dost mi jich zbylo, ale ne už moc času na ně, některé jsem tak nějak odložila a některé nové si hýčkám.

Za sebe bych řekla, že je fajn mít více zálib, které jdou střídat. Zaprvé se vám neomrzí, zadruhé ne vše jde dělat v každý čas. Ne všichni ovšem tento názor sdílí. Nejčastěji jsou to tedy muži, kterým se líbí pouze jejich koníčky, nikoliv ale koníčky jejich žen.

Zaplaťbůh, tohle se mě netýká.

Neříkám, že stíhám domácnost a děti na sto procent, ale tak jsem to prostě neměla nikdy. Můj muž si dle mého názoru nemá nač stěžovat. Málokdy nemá navařeno (tato situace nastává většinou pouze tehdy, když mi předem řekne, že pojede k mamince a nakonec nejede a já počítám s tím, že se tam nejen nají, ale i jídlo přiveze), provozně je vždy uklizeno (víte, co je provozní bordel? to jsou hračky všude, ale špína ne) a děti jsou zaopatřené vždycky. Nedůležité věci ale odsouvám (žehlení třeba). Nicméně to nikomu nevadí, oblečení máme dost.

Proč ale píšu tenhle článek? Budu se opakovat, poslední měsíce mi učarovalo šití. Proto jsem na facebooku členkou několika šicích skupin. A dnes se tam objevil velmi smutný příspěvek. Jedna mladá maminka chtěla prodávat svoje dva šicí stroje, mnoho látek a nitě a další serepetičky nutné k šití. Psala, že má malého synka, o kterého se její muž moc nestará, ale ona se mu plně věnuje, také domácnost stíhá, úklid, vše. A ve volných chvílích že šije, i na prodej. Ale že její muž jí dal jasně najevo, že je přece na mateřské dovolené a co si dovoluje mít koníček. Že je jí to strašně líto, ale že mu vyhoví, aby měla doma klid. Z toho příspěvku čišela bolest a zoufalství. Během hodiny měl téměř 800 komentářů. Naskakovaly jako jeden řetězec. Nikoli však proto, aby někdo z těch žen od ní věci koupil, ale všechny jsme jí doporučovaly ať neprodává. Prodala by si kus duše. Hodně žen psalo, ať daruje manžela. Strašně nám jí bylo líto. Nakonec celý příspěvek i s konverzací smazala. Můžeme jen doufat, že se jí podařilo s mužem promluvit a dopadlo to pro ní dobře.

Uvědomila jsem si, jak fajn chlapa mám doma, přestože jsou chvíle kdy jsme na ostří nože. Taky mi to připomnělo, že podobný exemplář, co mě chtěl od všech a všeho odstavit, jsem kdysi měla doma (a jaké štěstí, že jsem se ho zbavila). Ale i tak je mi z celé věci smutno. to mají všichni muži tolik zakořeněné, že žena je služka, robot, co MUSÍ, NESMÍ a tak podobně? Žena je bytost jako každá jiná. Má povinnosti, ale i práva. A není stroj. Pokud ho z ní někdo bude dělat, bude nešťastná a zlá.

U nás doma už se naučili dopřát mi klid. Ale já už dopředu umím hlásit, ať si mě nevšímají, že jsem neskutečně protivná i sama sobě. Umím přiznat chybu a umím se omluvit. Tohle musím ještě u zbytku domácnosti dopilovat, nicméně už se občas zadaří. Šití je pro mě relax, útěk od starostí a hlavně to má příjemný bonus. Všichni máme na sebe něco, co nikdo jiný :-)

Bunda pro Vojtíka

Detail nažehlovaček a štítku

Zde ještě bez ukončení rukávů

Dvouvrstvá čepička Bětunce

Uvnitř teplý, bílý fleece

Moje příšerkové tričko (děti hlasitě záviděly)

Aby mi nebyla zima, dvouvrstvá mikina

Vyzkoušeno v 6 stupních jen s vestou a dobrý!