Výběr dovolené

Pod pojmem dovolená, si každý představí něco jiného. Někdo miluje turistiku, jiný moře, hory, někdo chce zůstat na místě, jiný potřebuje nachodit stovky kilometrů pěšky, popřípadě na kole. Někdo nesnese pomyšlení strávit dovolenou v Čechách, protože to není moderní a jediná možná volba je zahraničí.

Jako maličká (asi tříletá) jsem jezdila s prarodiči a mamkou na Slovensko. Do termálních lázní. Pod stan. Takový ten obří, jiné se snad ani nedělaly. Měl předsíň a vařilo se u něj na bombě a vařiči. Nic mi nechybělo. 

Jako starší školou povinná jsem jezdila na tábory. Pod stan. S podsadou. Bývala mi neskutečná zima, ale zážitky jsem měla i tak super. Ještě o pár let později jsme mohly spát s děvčaty v tee-pee. Zima stejná, ale větší legrace, protože se nás tam vešlo 6-8.

Někde mezi tím jsem jezdila s tetou a strýcem do kempů v karavanu. Nic mi nechybělo. Celé dny jsem trávila v rybníku a nerada vylézala výhradně na jídlo.

V deseti jsem byla prvně u moře, v Itálii. Nelíbilo se mi. Bylo špinavé a slané. Vlny mě strhávaly, přestože byly mírné a já se bála. Za rok jsem tomu dala šanci a navštívila Španělsko. Tam bylo moře čistší, zato pod okny hotelu byl neskutečný hluk. Potom jsem nebyla v zahraničí dlouho. Až v Chorvatsku v 16 letech. Se sestřenicí a její rodinou. Měla tehdy dvě děti a já se cítila strašně navíc. Spala jsem na přistýlce, měla málo peněz (nebylo jich málo, ale já slíbila spolužačce přivézt pareo - šátek přes plavky) takže to byl velký výdaj a musela jsem potom počítat každou kunu i na kopeček zmrzliny. Ale tam se mi líbilo. Moře bylo průzračné, jen mám raději písek než rozpálené kameny. Na tržišti měli výborné ovoce.

K moři do Chorvatska jsem se dostala ještě 2x jako vdaná. První pobyt byl vcelku fajn, druhý příšerný. Ale o tom psát nechci.

S nynějším mužem jsem zažila jednu zahraniční dovolenou na Krétě, čímž mi splnil sen a potom spoustu dovolených v ČR. Za nejkrásnější považuji týden na Lipně. Žádný den nebyl stejný, měli jsme s dětmi (tehdy se dvěmi) spoustu zážitků a byl to strašně moc prima čas. Jiný rok jsme strávili na Šumavě, další na Moravě. A já si uvědomila dvě věci. Že je u nás neskutečně krásně. A že toužím poznat těch míst co nejvíc.

Letos byl s dovolenou všeobecně veliký problém. Normálně si vybíráme z katalogu firmy, kde pracujeme, protože je velmi štědrá co se týká příspěvků na dovolenou a má bezkonkurenční ceny. První problém byl, že po covidu byl enormní zájem a zbývalo málo míst. Vytipovala jsem, co by nám vyhovovalo. Jenže další průšvih byl, že je nás 5. Na tak velkou rodinu totiž skoro nikdo neměl kapacitu a já jsem tvrdě odmítala dva pokoje zvlášť. Nakonec bychom se vešli do jediného penzionu, jenže tam jsme byli vloni. Všechno zajímavé kolem už jsme viděli.

Dostala jsem bláznivý nápad. 

Procestovat s dětmi co největší část ČR. Můj muž se zděsil. Já jsem se ještě chvíli všemožně snažila sehnat ubytování už skoro kdekoliv, ale marně. Všude bylo tak strašně draho, že mi bylo až úzko. V hotelu, kde jsme byli 3x zdražili o 100 procent a ke všemu ubrali jídlo (když jsme tam byli naposledy, byl pobyt s polopenzí, nyní je se snídaní a 2x tak drahý).

Plánování provázely hádky. Můj muž se děsil všeho. Že budou spát děti ve stanu a že to nezvládnou (ve skutečnosti se bál o sebe). Že je to nebude bavit. Že cesty autem jsou náročné.

Jenomže já už jsem byla zamilovaná do vidiny toho, že uvidíme "kus" světa. Nakonec rezignoval. Nicméně komplet to hodil na mě.

Koupila jsem stan. Žádný mrňavý. Pěkně se dvěma ložnicemi a předsíní mezi nimi. V klidu se v něm vyspí celá naše rodina a ještě se nám vejde stůl s židlemi.

Koupili jsme nosníky na střechu auta a rakev (no, spíš mini rakvičku). A mohlo se začít.

Vytipovala jsem si body (města), která bych byla chtěla navštívit. Sedla si na několik večerů k počítači a vypisovala zajímavosti, které budou bavit všechny. Samozřejmě ne úplně všechny v jednom okamžiku, ale aby prostě každý měl něco a nejvíc děti, přece pro ně to dělám.

K jednotlivým bodům jsem začala shánět ubytování. První večer jsem zjistila, že je to velmi nelehký úkol, pokud nechci, aby celková cena šla do statisíců. Druhý večer jsem skoro brečela a uvažovala o zamknutí se doma a viděla děti, jak jsou dva týdny na chalupě. Třetí večer se stal zázrak. Objevila jsem web, který jsem neznala. Jmenuje se: bezkempu.cz a jde o ubytování u soukromých majitelů, kteří Vám za úplatu půjčí "něco". Vybíráte si na mapě z rozsáhlých seznamů zahrad, vinic, polí, luk... Než jsem do toho trochu pronikla, trvalo to, ale nakonec jsem měla úspěch. Nikdy ubytování nebylo přímo v daném městě, ale v jeho blízkém okolí, nebo prostě v dojezdu autem. 

Byla jsem naprosto okouzlená nabídkou a šla cestou zážitků, hlavně pro děti. (můj muž se upřímně děsil, co ho čeká).

Během jednoho večera se mi podařilo sehnat ubytování v 6 místech ze sedmi. Já měla takovou radost. Tu ovšem v následující den vystřídal fakt skoro pláč, když mi dva majitelé ubytování odmítli s tím, že se stala chyba a je plno. Taky se mi vracely záporné odpovědi z kempů. Takže kolečko nanovo.

Doslova jsem "ležela" u počítače v mapách a papírech. Vypisovala poznámky, kilometry, kombinace. Ale! Mně se to podařilo. 

Měla jsem seznam míst a ke všem místům ubytování. Část zaplacenou (na tom webu se musí platit předem, ale kamarádka už s nimi "cestovala" takže jsem se nebála).

Bylo před námi krásných 14 dní pokaždé jinde a já se neskutečně těšila. Vypracovala jsem plán cesty, který jsem vytiskla a střežila celou dovolenou v deskách. Byly tam kontakty na majitele, adresy, mnohdy GPS souřadnice, protože to bylo místo mimo svět. Měla jsem vypsané možné výlety, návštěvy a tak dál. Všechno muselo klapnout a já se cítila důležitá. Byla jsem hlavní navigátor, organizátor a taky jsem se snažila fungovat jako blokátor hádek a podobně.

Dovolená byla naplánována do těchto krásných míst:

Kutná Hora

Plzeň

Český Krumlov

Jindřichův Hradec

Litomyšl

Brno

Nové Mlýny

Tímto dnes skončím a dovolenou Vám rozepíšu z jednotlivých měst i s fotkami.