Kutná Hora

 Slíbila jsem Vám, že popíšu naši letošní netradiční dovolenou a ukážu Vám i nějaké fotky. Tak tedy, zastávka první:

Kutná Hora

Ač to není věc k chlubení, ze zeměpisu jsem mívala i čtyřku a trošku znalostí nabývám až v dospělosti (protože mě k tomu nikdo nenutí, že). Netušila jsem tedy, že Kutná Hora z Boleslavi zase není takový lán světa.

Každopádně jsem si ji zvolila jako město, které chci vidět. spíše jeho část a to samozřejmě tu nejznámější. Chrám svaté Barbory.

Děti se úplně netvářily, nicméně k chrámu náleží obří park a pokud mohou naše děti kdekoliv běhat, pak jsou spokojené. Předtím jsme je navíc ještě uplatili zmrzlinou. V parku navíc tekl "vodopád" a to byla vůbec zábava, protože si nahoře směli smočit bosé nohy. 

Prohlídku chrámu jsme zvládli v plné  počtu, ačkoli můj šetřivý muž tam jít odmítal. Nějak se ho nikdo neptal ani na názor, natož na peníze (na ty on je háklivý a já byla připravena předem a na dovolenou jsem měla své tajně ušetřené zdroje a byla rozhodnutá za ně dětem i nám dopřát co nejvíce), takže jsem bez řečí zakoupila vstupné pro všechny a šlo se.

Chrám je krásně zdobený, sama bych se zdržela jistě déle, ale stačilo mi, že děti relativně nezlobily a nerušily ostatní návštěvníky. Krásný byl samozřejmě i výhled na město a vinice, které jsou hned v sousedství a rozhodně bych je tam nehledala.

Po prohlídce jsme sedli do auta a vydali se hledat naše první ubytování. Trvalo to déle, než bych chtěla. Kdo by byl řekl, že z Kutné Hory můžete jet hned ke dvěma vesnicím s názvem Vilémovice, ve stejné vzdálenosti a obě zcela jiným směrem...

Hádáte správně, první jsme strefili ty špatné... Moje navigace si totiž nerozumí se zadáním GPS souřadnic (ona tomu možná rozumí, ale já je neumím zadat). Honza kupodivu nehnul brvou, napodruhé jsme trefili, zbyteček cesty se doptali a zanedlouho nás vítal krásný kus samoty. Z jedné strany jetelové pole, z druhé lesík a potůček, uprostřed toho cesta a na ní vyřazený karavan, který sice nejezdí, zato uvnitř má funkční elektřinu, tekoucí pitnou vodu a funkční sporák. Ledničku jsme nezapojovali, potůček posloužil vrchovatě. Kousek od karavanu se nacházely včelí úly, nad kterými byl prostor pro spaní dvou osob, ten zabrali kluci. Za karavanem byla dřevěná bouda, nikoli však typická kadibudka, ale pilinový záchod. Viděla jsem to poprvé, úplně nadšením jsem teda neskákala (já dávám klidně přednost kadibudce), ale dalo se to :-)

Karavan měl terásku a byli jsme okouzleni. Děti jsme koupali pomocí ohřáté vody a kropicí konve přímo na cestě. Vidět tam odnikud nebylo. I my se takto vzájemně umyli/polili a čistí šli uspat ratolesti a dokud nás nevyhnala zima a komáři, seděli jsme venku.

Druhý den jsem měla v plánu navštívit kemp Stvořidla. Majitelka karavanu nám den předtím vysvětlovala cestu a sice zmiňovala jako nejjednodušší cestu vlakem jednu stanici, nicméně snažila se nám vysvětlit i pěší variantu.

Hrdinně jsme zvolili cestu pěšky, což se velmi brzo ukázalo jako hodně blbej nápad. Zkrátím to. Kemp jsme nenašli, neb se ukázal být rozhodně mnohem dál, než uváděné 2km, což by děti i ve vedru lehce ušly. Vrátili jsme se tedy "domů", přebalili věci s sebou, nasedli do auta, vyjeli od pole k hospůdce, kde jsme si pochutnali na obědě a vydali se do záchranné stanice Pavlov za zvířátky. Jako plán B se to ujalo výborně. Bylo to blízko, děti zvířátka mají moc rády a úplnou náhodou se dostali ke krmení lišáka Lukáška, což si troufám říci, že nezažil každý. Moc krásné byly ovšem také dvě vydry, které se evidentně rády předváděly lidem a prováděly "psí kusy".

Tady po dvou nocích, které jsme strávili mimo "komfort" města spadly s mého muže obavy z toho, že děti nezvládnou spaní mimo pohodlí. Děti totiž byly nadšené. Daníkovi stačilo být všechny chvíle u potůčku, kde byly miniaturní žabičky, byl statečný, když spal 50m od nás v domečku nad včelami (nemohly se k dětem dostat) a básní o karavanu ještě dnes. Já jsem si užívala večerní kávu v přírodě, ticho kolem nás a výhled. A nekonečný klid. První úsek dovolené se až na malé brblání vydařil znamenitě.

Přístě vzhůru do Plzně.