Český Krumlov

 Zastávka třetí, moje velké přání - Český Krumlov.

Vždycky jsem obdivovala fotky tohoto města, které mi přišlo nádherné. Toužila jsem jej vidět na vlastní oči. Letos to vyšlo.

Jediné místo, kde jsme byli pouze na jednu noc. Nechtěla jsem děti "trápit" Považuju Krumlov za město, které pro děti neskýtá moc vyžití. Takže na prohlídku to stačilo a spokojení byli všichni.

Původně jsem ještě doma plánovala, že si užijeme projížďku městem na voru. Přesně do chvíle, než jsem zjistila cenu. Nepočítá se se sníženým vstupným pro děti a plavba v délce 50 minut by nás vyšla téměř na 2 tisíce korun. To jsem zamítla. On nikdo neprotestoval, byli jsme doma názorově tolik jinde, že jsem vlastně dostala absolutně volnou ruku a nikdo tedy netušil, co ho v daný den čeká, dokud jsem to neprozradila.

I tak jsem ve svých papírech měla vždy více variant a ne vždy se na daných místech stihlo vše. Jak ovšem říkám, tím, že to nikdo nevěděl, nemohlo to nikoho mrzet.

Ze zámku byl nádherný výhled, vůbec jsem netušila, že mají příkop s medvědem (já věděla, že někde v republice kromě Berouna jsou, ale kde, to jsem zapomněla), všechny ratolesti se vyřádily na historickém kolotoči a Vojta si navíc užil návštěvu muzea Vltavínů (ty kameny ho fascinují)

Ubytování nám vyšlo tentokrát ve vísce Milíkovice. Schovaná mimo svět stála v zahradě maringotka. Ale pozor, žádná ruina. Krásně opravená, luxusně vybavená a okouzlující. Uvnitř se nacházelo dvoulůžko, gaučík, kuchyňský koutek s elektrickým vařičem, konvicí, dřezem, základním vybavením a dokonce dvě barové stoličky a mini stůl. A pozor! Ve dřezu tekla teplá!! voda. To Vám byl přepych. Zvenku na krátké straně se nacházela koupelna. Jako fakt nefalšovaná koupelna. Sprchový kout, umyvadélko, čisté ručníky, mýdlo, šampon. Vše bylo ekologické a šetrné k přírodě, neboť voda se vsakovala do půdy. Naproti maringotce byla kadibudka, která měla stejnou střechu jako maringotka a byl to nejčistší venkovní záchod, jaký jsem kdy viděla. Majitelka i s partnerem byli velice milí, hezky jsme si popovídali.

Společnost nám dělala ohrada s krávami. Krávy zblízka, viděly děti asi podruhé v životě, takže též zážitek.

Vlastně mi bylo docela líto, že jsme zrovna tady strávili jen jednu noc, mně se tam totiž velice líbilo. Klid, ticho až na zvířata a nádherný výhled a západ slunce.

Než jsme definitivně opustili Krumlov a vydali se vstříc Jinřichovu Hradci, nenechali jsme si ujít zážitky z Grafitového dolu. Všichni jsme vyfasovali gumovky, pláště, nebo kombinézy a helmy se svítilnami.

 Přiznávám však, že jak jsem se původně těšila na důlní vláček, bylo to nejdelších 10 minut co jsem v poslední době prožila. Nemám klaustrofobii, ale nevěřila jsem, že se tam nasoukáme. Navíc snad mě jediné nefungovala svítilna (to chcete, když tam bez ní na krok nebylo vidět), takže když jsem se opozdila za skupinou kvůli fotkám, mohla jsem se řídit leda hmatem, jaká tma tam byla. Průvodce byl ale vtipný, milý a celkově byly i děti spokojené. A dokonce jsme v dole viděli i bájného Permoníka :-)

Tímto jsme se rozloučili s další lokalitou. Příští místo - Jinřichův Hradec a také slíbená Červená Lhota.