Opravdový sníh

 Protože se v posledních několika letech výrazně mění počasí směrem, který ze svého dětství neznám, je už pro moje děti normální, že jim o sněhu spíš vyprávíme, než že by ho skutečně znaly.

Jediný Vojta jej zažil na vlastní kůži ještě jako dvouletý, ale to bylo též naposledy a navíc na vesnici, kde jsme poslední rok bydleli. Ve městě byl možná ještě rok na to, ale od té doby pořádný ne.

Takže za sněhem běžně vozíme děti na hory. Ještě skoro nikdy se to neobešlo bez problémů, protože vždycky některý z kluků měl buď horečky, nebo aspoň pořádný kašel.

Až letos!

1.1.2021 jsme se rozhodli dětem a hlavně Bětce ukázat sníh. Ne, že by hory byly zrovna za rohem, ale těch 65km jsme zdolali autem milerádi, protože i za tu "blbou" hodinu na kopci to prostě stálo. Do auta jsme naskládali dvoje boby, jedny sáně (po mně prosím) a kočárek, kdyby náhodou. Ten nakonec nebyl třeba, protože Bettynka během prvních minut zcela jasně pochopila, kde se má držet a že je to kluzké a studené super zábava, když na tom jede. Jediné co tedy nesnese jsou jakékoliv rukavice, protože v těch se držet podle ní nedá... Nakonec jsem svoje rukavice vzdala i já, protože balancovat na ledovém kopci v teniskách se sáněmi mi dávalo tak zabrat, že jsem byla zpocená až na... úplně všude :-D

Daneček se nechal tahat na bobech tatínkem a Vojta si naštěstí vystačil sám a jezdil až z vršku kopce.

Jelikož jsme sice měli navigaci, ale můj muž se rozhodl vmanévrovat náš rodinný vůz mezi auta zaparkovaná na louce pod původním cílem, dostali jsme na rozloučenou všichni pokutu (těch aut tam bylo 30). Neradi se hádáme, ač tam skutečně nikde nebyla jediná zákazová značka, žádná páska, zátaras, nic. Prý je to CHKO (o čemž též nikde zmínka). no co už. Za těch 200kč nám to prostě stálo. a zítra zřejmě pojedeme na stejné místo zas. Tentokrát o těch pár desítek metrů výš na oficiální parkoviště a snad mi můj drahý najde zimní boty, které mi v návalu pořádkumilovnosti předloni uklidil kamsi a teď tvrdí, že on to rozhodně nebyl... :-D