Debordelizace

 V našem bytě nikdy nebylo uklizeno. Tedy myslím dokonale uklizeno. Udržuju provozní bordel a svádím to na nedostatek času, případně energie, nebo nemožnost úklidu se třemi dětmi za zády. Poslední možnost je tedy více než pravdivá. líbil se mi onehdá vtip na toto téma:

Uklízet dům/byt, kde žijí děti, je jako čistit si zuby a jíst u toho sušenku...

Nicméně nějak mě přestalo bavit poslouchat, kde všude je můj bordel (on vůbec není můj, já měla bordel jenom v šicím koutě) a hlavně už jsem strašně dlouho toužila posunout dál pro nás nepotřebné věci.

Začala jsem úklidem šicího koutku, protože byl pro ostudu, nemohla jsem tam nic najít bez přesunu x věcí na x jiných míst a hlavně mi Ježíšek nadělil druhý stroj, který jsem potřebovala "ubytovat" a hlavně s nadšením vyzkoušet (mimochodem nechápu, jak jsem bez něj mohla být...je úžasný)

Již před koncem roku jsem po svém muži chtěla, aby si vytřídil oblečení ze skříně, která praská ve švech, nicméně 3/4 jsem na něm neviděla víc než dva roky. Vlažně souhlasil, ale hnulo se v něm cosi až ve chvíli, kdy jsem kontaktovala místní azylový dům a zjistila, že skutečně berou oblečení.

Dnes nastal ten den. Nejprve jsem natvrdo vytřídila poněkolikáté svou polovinu skříně. Tedy zatím jen polovinu z poloviny. Rozhodla jsem se přijmout fakt, že 20 mi už nebude a některé velikosti prostě neobléknu, pokud nebudu na smrt nemocná, což být opravdu nechci. Takže bez milosti do velikého pytle šly malé džíny, trika, svetry, moje milované mikiny, pár spodních košilek a on byl najednou pytel plný a skříň krásně prokoukla. Druhý pytel (bez pár cm jsou velké jako popelnice) naplnil můj muž svými svetry,triky, trenýrkami a obětoval dokonce i kraťasy a jedny rifle. A najednou v jeho skříni vyplula na povrch pyžama, která dlouhodobě neměl (bodejť by je měl, když je měl rozházené všude možně...), svetry se mu vejdou do jedné police a objevil věci, o nichž neměl tušení, že je vůbec má.

A mně se ulevilo. Bože, jak moc. Čeká mě ještě vyřadit nadbytečné zimní oblečení, sukně, domácí kalhoty a podobně. Také mám již vyřazené dětské věci po Bětušce, které nepotřebovala ani kamarádka, s níž se normálně dělím. A taky přihodím pár ubrusů, pokud mi to projde tak povlečení a hlavně až se nám podaří odklidit děti, tak i hračky, kterých si již dlouhou dobu nevšímají.

Doufám, že to někomu udělá radost i dobrou službu.

A dala jsem si vnitřně předsevzetí, že je to pouze první krok. Dál to již bude čistě o mém pocitu, nicméně bude následovat hloubkový úklid koupelny (moc poliček, moc věcí, totální chaos), třídění misek v kuchyni a jako tečka úklid v komoře, protože to je děs a hrůza. skladujeme tam suché potraviny, nebo konzervy a myslím, že již nikdo neví, co je kde a proč. To je ovšem tedy hlavně doména mého muže. Ukládá občas bez rozmyslu. Však také s úklidem pomůže, co kdybych mu tam něco přerovnala že? :-)

Cítím se bůhvíproč lehce. Očištěně. Asi se něco někde změnilo a je to tak dobře :-)