Bezdomovci
Napadá mě to vlastně dost často. Jak se člověk stane bezdomovcem?
Já bych řekla, že docela snadno. Jak kdy, jak kdo. Z pohledu nezúčastněné osoby mi přijde jednoduché s pomocí někoho se dostat zpět, ale zřejmě to tak snadné nebude.
V našem městě je spousty bezdomovců. Jsou takoví, co jsou kromě špíny i zanedbaní, nevoní na půl kilometru a "živí" je jen chlast a možná zbytky. Takové nemám ráda a asi je moc nelituji, protože dělají jen výtržnosti a věčně jsou opilí.
Jenže dneska jsem potkala jednoho, který byl celkem čerstvě oholený, měl světlé, celkem ještě nezašpiněné plátěné kalhoty a buď už jsem také ztratila čich, nebo nepáchnul. A vypadal střízlivě. Odhaduji, že je to celkem mladší muž. Možná, že kdyby mohl mít péči, bude mu klidně jen 40 let.
Věděli jste, že v centru Naděje si musí nocleh platit? Ano, pár kč, ale řekněte mi, kde je ten bezdomovec vezme?! Údajně (to však nemám podložené) si musí za pár korun i to jejich oblečení koupit. To, které my dáváme zdarma čisté do kontejnerů k tomu určených.
Podle mě je velmi snadné se bezdomovcem stát. Nedávno jsem někde četla, že je mezi nimi dost lidí, co dříve měli vysoké funkce a postavení ve firmách. Potom jsou to podnikatelé, co zkrachovali a za sebe bych řekla, že rozvedené matky.
Sama jsem kdysi byla dost na hraně. Jenže já měla finanční zázemí odjinud. Nebýt mých rodičů, rozhodně bych skončila jinde, než v bytě, který obývám. Asi by to nebylo na ulici, ale třeba v pidibytečku, kde bychom i ve dvou o sebe zakopávali. Takže tak nějak si představuji, že se to stane.
Občas mám strašnou chuť nějakému konkrétnímu bezdomovci něco dát. Třeba jídlo, nebo oblečení. ale ani nevím, zda by si to vzali. Nejspíš ne. A tak se chovám jako zbytek společnosti. Přejdu je a nevšímám si jich. A ono je to podle mě špatně...
Týno, většinou to jsou zkrachovalé existence, myslím si, že jsou dnes možnosti jak se odsud dostat, ale málokdo to chce. Jsou "spokojení", se mnou chodil jeden do kurzu jak si najít zaměstnání, bydlel v azylovém domě, vlastně přespával. Když mu v kurzu nabídli zaměstnání a bydlení, odmýtl, že mu to tak vyhovuje a kdyby dělal, musel by platit na dítě, mohlo mu být kolem 40 let. Potkávala jsem jej po letech stále s igelitkou, večer se vracel do azyláku na přespání. Vím, že tam spadnout může kdokoliv, ale já bych je nepodporovala. Před obchodem čekají a chtějí peníze, že nemají na jídlo, manžel jim nabídl pečivo a salám, víš co řekli, že si to má strčit a řvali na něj, že chtějí peníze. Chodí k autům a chtějí odvézt vozík, vzít si tu pěti, či desetikorunu, paní jim řekla, že tam má kolečko, prý chcípni, jedem aby se bál. Určitě nějaké peníze dostanou, my také musíme platit za nájem, vůbec si nemyslím, že se chováme špatně. Naše společnost se o ně, pokud mají zájem postará, ale většina odmítá, neboť by museli přestat pít.
OdpovědětVymazatVíš, přidám se k Fukčárince- Myslím, že kdo má zájem, může se díky pomoci dostat nejen k bydlení, ale i k práci, jen by nesměl pít.
OdpovědětVymazatTrošku se těch bezdomovců zastanu. Není snadné se dostat zpět do normálního života, vím to sama, i když jsem na ulici nebyla. Předpokladem je mít zdroj peněz a to je pro nejednoho nešťastného oklamaného nebo okradeného o úspory a střechu nad hlavou hodně krušné. V dnešní době sehnat práci - víme všichni, jak někdo lavíruje na pokraji bezdomovectví, a to dřív byli úspěšní lidi. Nakonec - obsah krabicáku je většinou alkohol a to je výživa. Jenže právě alkohol je zrádný při hladovém žaludku. Tak potom vidíme "opilce" a oni jsou to většinou nešťastní lidi, co spadli do potíží a dlouho se nemůžou nebo nedokážou "srovnat" ☻
OdpovědětVymazat