Týnin blog

 V našem bytě nikdy nebylo uklizeno. Tedy myslím dokonale uklizeno. Udržuju provozní bordel a svádím to na nedostatek času, případně energie, nebo nemožnost úklidu se třemi dětmi za zády. Poslední možnost je tedy více než pravdivá. líbil se mi onehdá vtip na toto téma: Uklízet dům/byt, kde žijí děti, je jako čistit si zuby a jíst u toho sušenku... Nicméně nějak mě přestalo bavit poslouchat, kde všude je můj bordel (on vůbec není můj, já měla bordel jenom v šicím koutě) a hlavně už jsem strašně dlouho toužila posunout dál pro nás nepotřebné věci. Začala jsem úklidem šicího koutku, protože byl pro ostudu, nemohla jsem tam nic najít bez přesunu x věcí na x jiných míst a hlavně mi Ježíšek nadělil druhý stroj, který jsem potřebovala "ubytovat" a hlavně s nadšením vyzkoušet (mimochodem nechápu, jak jsem bez něj mohla být...je úžasný) Již před koncem roku jsem po svém muži chtěla, aby si vytřídil oblečení ze skříně, která praská ve švech, nicméně 3/4 jsem na něm neviděla víc než dva...

 Protože se v posledních několika letech výrazně mění počasí směrem, který ze svého dětství neznám, je už pro moje děti normální, že jim o sněhu spíš vyprávíme, než že by ho skutečně znaly. Jediný Vojta jej zažil na vlastní kůži ještě jako dvouletý, ale to bylo též naposledy a navíc na vesnici, kde jsme poslední rok bydleli. Ve městě byl možná ještě rok na to, ale od té doby pořádný ne. Takže za sněhem běžně vozíme děti na hory. Ještě skoro nikdy se to neobešlo bez problémů, protože vždycky některý z kluků měl buď horečky, nebo aspoň pořádný kašel. Až letos! 1.1.2021 jsme se rozhodli dětem a hlavně Bětce ukázat sníh. Ne, že by hory byly zrovna za rohem, ale těch 65km jsme zdolali autem milerádi, protože i za tu "blbou" hodinu na kopci to prostě stálo. Do auta jsme naskládali dvoje boby, jedny sáně (po mně prosím) a kočárek, kdyby náhodou. Ten nakonec nebyl třeba, protože Bettynka během prvních minut zcela jasně pochopila, kde se má držet a že je to kluzké a studené super zába...