Jak jsem chtěla mít doma čisto, aneb tepovač a já
Včera jsme měli doma dětskou oslavu narozenin. Od rána jsem se snažila z našeho chaotického a dosti "zanešeného" bytu (jako věcmi myslím) udělat líbivý domov. Pro představu to zahrnovalo zcela vyklidit podlahu v obýváku od "milionu" propriet k šití, půl milionu hraček, které mají být v dětském pokoji a pár dalších drobností. Zároveň bylo třeba udělat podobnou věc i v dětském pokoji, kde mají děti dojem, že pořádek je neslušné slovo. Pro jistotu jsem napsala dvěma kamarádkám, zda devítileté děti řeší případný a nápadný bordel v cizím bytě. Jestli si toho jako caparti všimnou a budou doma vyprávět, v jakém chlívě spolužák žije. Bylo mi s klidem vysvětleno, že jestli k tomu z domova takové dítě není vedené, pak přehlídne cokoliv. Tak ne. Nepřehlédne. Devítiletý chlapeček s tváří andílka a s velkým zájmem o všechno se mě slušně zeptal, zda ten gauč je takhle schválně, nebo má fleky... Jsem holka pravdomluvná, nelhala jsem mu. To víš, je malinko flekatej, ona si na něm...